r.v. 1969
Praha

email: pkutina@seznam.cz
ICQ: 74462890

Na téhle stránce se pochlubím s jedním Přeludem, kterého jsem vlastnil (pár fotek je tady) a s jedním, kterého chci koupit. Už aby to bylo - nemůžu bez toho auta žít...

(A už jsem koupil, heč! Tady je k němu povídání,  nějaké fotky jsou tady. A tady je krátké povídání o tom, jak mi moji berušku ukradli!!!)

Situace se tedy změnila a já začal koukat do Annonce a na webové autobazary a přemýšlel, jaké auto by to asi tak mělo být. Neměl jsem názor ani trochu jasný, ale pak jednoho dne přišla moje milá mladá kolegyňka s tím, že je ve stejné situaci, tj. bez auta, ale zvyklá na pohodlí, a že by si chtěla něco koupit. A že na ulici uviděla něco, co se jí moc líbilo, a že se to jmenovalo Honda Prelude. Tak jsem spolu tak koukali na fotky a do bazarů, ona začala váhat (nakonec si stejně koupila Feldu), ale já si řekl, že tohle je to pravé - partnerku jsem nějak neměl, nebyl tedy důvod uvažovat o rodině a o tom, kolik lidí budu vozit.

Pak jsem jednoho krásného dne otevřel Annonci a uviděl inzerát, nabízející Hondu Prelude 1.8 EX z roku 1986 za nějakých 60.000 Kč. Uchopil jsem tedy kolegu a jeli jsem se na autíčko podívat. Auto jsme našli dříve než majitele, a tak jsem ho tak dlouho obcházel a oblejzal, až mi bylo jasné, že právě tímhle autem budu jezdit. To je ono - kočkolap! Když se dostavil majitel, vcelku snadno jsme se dohodli s tím, že hučelo levé přední ložisko a že tedy 5 tisíc sleví. I stalo se - auto jsem zaplatil, dohodli jsme se, že v následujícím týdnu se sejdeme a uděláme převod a já měl svojí první Hondu Prelude 1.8 EX (1986 s ALB) doma. Jenom jeho věta na rozloučenou "A buďte na ní hodnej..." mi zní v učích dodnes.

Milou Hondou jsem jezdil asi 14 dnů, ložisko už řvalo jako přistávájící letadlo a já začal hledat servis, který mi ho vymění. Našel jsem jeden, který se specializoval na US auta, ale Prelude jim nevadila, ložisko vyměnili (za cca 3500 i s prací) a já jezdil. Bohužel ne dlouho. Asi tak za týden jsem zjistil, že já sice brzdím a brzdím, ale auto o tom neví. Kouknu do nádržky na brzdovku a ejhle! Žádnou hladinu jsem nenašel. Asi se mně bála, tak ode mne někam utekla. Tak jsem milou Hondičku opět odvezl do téhož servisu s tím, že nejspíš asi něco podrbali kolem brzd, což oni samozřejmě vehementně popírali. Budiž. Auto jim tam týden stálo, dal jsem jim dalších asi pět tisíc (teď už si nevybavím za co) a už brzdilo. Ale jen dalších zhruba čtrnáct dní - pak opět přestalo...

To už jsem psychicky nevydržel a odvezl to do značkového servisu Hondy v Motole (Tam už taky nevlezu, nevíte někdo o lepším?). Telefonicky jsem se dohodli, kdy to mám přivézt, a že v tom nebude žádný problém. OK. Přijel jsem (jízda bez brzd je docela zážitek, zvlášť, když ručka funguje jenom na jedno kolo...), přejímací technik se na mně usmál a řekl: "Jakej že je to ročník? 86? Tak to máte smůlu..." a v klidu se začal věnovat dalšímu zákazníkovi. Chvíli jsem na něj překvapeně koukal, pak jsem začal blekotat cosi o tom, že jsme se přece telefonicky domlouvali atd. atd. Nechal se obměkčit, zavolal mechanika a ten si odvezl autíčko na hever. Zkontroloval spodek, zkouknul brzdy, párkrát prošlápnul brzdový pedál a uznal, že těm brzdám asi něco bude. A že se ozvou.

Ozvali se. Sdělili mi sladké tajemství, že v jistém nepořádku je hlavní brzdový válec a že seženou nový, tak zhruba kolem šesti tisíc. Zatnul jsem zuby a souhlasil. Následující den volali, že brzdový válec bude, ale jako na potvoru bude stát čtrnáct, jestli do toho tedy půjdu. To už jsem nerochodil... S díky jsem se odporoučel s tím, že si brzdový válec seženu sám, jestli budou ochotní ho namontovat. Ten technik se tvářil tak kysele, že se mi zkroutilo i telefonní sluchátko, a poměrně rozhořčeně odmítnul, jak si to teda jako představuju, že to nejde a kdesi cosi. Tak jsem si pro milé, ale teď už naprosto nebrzdící auto dojel (ani se nenamáhali dolít brzdovku a totálně mi vytloukli baterku, nemám tušení čím) a odvezl si ho ze dvora opravny s tím, že ho v noci snad odtransportuju po svých (fakt dost dobrej adrenaliňák :) Samotné vyjetí ze dvora byl docela zážitek, protože auto mi nechali stát v rohu dvora a kolem něj postavili pět dalších. Jak jistě uznáte, po čtrnácti dnech čistého času ježdění jsem ho nemohl mít v ruce tak, abych se vešel do mezery, která čítala šířku auta plus 5 cm z kažé strany (nekecám - o vedlejší auta jsem si sklopil obě zrcátka!). Když jsem po nich chtěl, aby mi s tím vyjeli, technik mi podal klíče, řekl, že to zvládnu sám a odešel. Já byl lehce vytočenej - no a nezvládnul. Lehce jsem tam jednomu naleštěnému Civicovi setřel barvu z nárazníku, ale v tu chvíli mi to bylo nějak dost jedno. Pokud byl někoho z Vás, dodatečně se omlouvám, ale oni to chlapci od Hondy určitě zaretušovali tak, že si toho nikdo nevšimnul...

Auto jsem zaparkoval před bránou autoservisu a vyrazil pěšky k domovu s tím, že si pro něj v noci přijedu a odvezu. Někam. Kam, o tom jsem ještě neměl tušení, ale cestou jsem potkal malinkatý garážový servis, kde jsem se hned -operativně- zeptal, jestli by pro ně auto v tomto stavu představovalo vážnější problém. Odpověděli mi trochu pobaveně, že tedy určitě ne a ať to přivezu, že se juknou.

V noci jsem auto převezl (byly to nějaké 2 kilometry, tak se to docela dalo snést) a ráno už stálo v dílně. Potvrdili diagnózu autorizovaného servisu, ale dali dobrý tip na levné náhradní díly. Protože jsem už nevěřil nikomu, zatelefonoval jsem tam sám, objednal se a za čtrnáct dní (brzdový válec dovezli z US) jsem měl patřičné díly v ruce - a za hlavní brzdový válec chtěli cca 3200 Kč! Jednalo se sice o druhovýrobu, ale to bylo to poslední, co mi v tu chvíli vadilo. Bohužel měl jednu malou, ale docela podstatnou, chybu - nepasoval. Začal jsem se detektivními metodami dopracovávat k tomu, co že je to moje auto vlastně zač. Bylo vyrobené ve Francii jako exportní typ pro USA (jak se v průběhu doby dovídám, bylo to jinak - byla upravovaná importérem pro francouský trh a zblblí nacionalističtí Frantíci na štítek vyrazili Made In France), ale v této sérii se jich právě mnoho neudělalo - výroba se počítala na něco málo přes stovku kusů, protože v USA nějak moc nestáli o verze s ALB. A v tom byl právě ten problém - brzdový válec, který jsem koupil, neměl patřičný vývod pro ALB, nebo právě to mojí Hondě přebývalo - podle katalogu ho totiž rozhodně mít neměla.

V servisu ale byli kluci hodní, starý brzdový válec repasovali, objednali sadu gumiček a auto začalo brzdit. Další týden. Pak jsem jednoho krásného rána odjížděl do práca a chtěl jsem sjet na Plzeňskou z jedné boční, poměrně příkré, ulice. Tenkrát poprvé jsem si uvědomil to, že Bůh fakt je a má mě občas docela rád... No uznejte sami - projet v půl desáte dopoledne Plzeňskou napříč a netrefit se do žádného auta, co pospíchají na Kotlářku, ani do žádné tramvaje (a že tam bylo obojího požehnaně), v tom už je asi něco víc než štěstí, ne?

Nejdřív se mi orosilo čelo až na prdel, pak jsem se rozpálil do běla a už jsme i s Hondičkou stáli před servisem. Chlapci trochu znejistěli, když jsem jim popsal svůj dopolední zážitek, okamžitě shodili auto, co měli rozdělané, z rampy a šli na to. No a zjistili, že celou tu dobu tekl pravý zadní brzdič. Vyměnili - a problémy s brzdami skončily. Jednou profurt. A ten brzdič mě i s prací kolem přišel na nějaké tri tisíce. To by se z toho jeden p... do vejšky.

Tak jsem si tak zvesela pár měsíců jezdil a jednoho krásného dne jsem si všimnul, že i když točím volantem, Hondička si občas jede někam, kam chce sama. Ne nijak výrazně, vlastně jenom tak trošičku plave. Když se to ale zhoršovalo a pak už to začínalo být takové, že jsem si před křižovatkou nebyl jistý tím, na kterou stranu mám vlastně vyhodit blinkr, zaměstnavatel naštěstí vypotil prémie a já se rozhodnul, že autíčko nechám zrekonstruovat. Celej spodek, zgruntu a pořádně.

Odvezl jsem ho do toho servisu v Podolí, kde bylo poprvé a kde mi delali to ložisko a první pokus s brzdami (já blbec). Při objednávce jsem vcelku jasně specifikoval, co to auto dělá (a co by nemělo), co nedělá (ač by mělo) a co bych asi tak chtěl já, aby dělalo. Moje požadavfky se vcelku sešly s možnostmi servisu a tak jsme se dohodli, že se ozvou, až to prohlídnou. Říkal jsem jim, že teda jak jo, ale že jsem limitován penězma (kdo není, že?) a že do auta můžu dát tak maximálně pětadvacet tisíc. Technik/mechanik se zamyslel a prohlásil, že se do toho v pohodě vejdou a snad ještě zbyde.

Co se dělo dál, to bych asi nikomu nepřál. Obden jsem měl hlášku ze servisu o tom, co je potřeba udělat a kolik to bude stát. Zpočátku se sice vcházeli do dohodnuté částky, ale jak čas postupoval, horní hranice začínala být těsná, proto jsem strop posunul na nějakých třicet tisíc. No nebudu to prodlužovat - když jsem si pro auto po dvou a půl měsících přijel, chtěli po mně třicet šest. Bez daně. S daní to dělalo nějakých 44.000 Kč. Měl jsem sice zpočátku snahu jim vysvětlovat cosi o občanském zákoníku, ale když jsem viděl, že a) jsou silnější a b) mají moje auto, které mi evidentně bez zaplacení nedají, sklopil jsem uši, od známých, rodičů a přítelkyně si půjčil chybějící částku a zaplatil jsem.

Autíčko jezdilo bezvadně. Kromě toho, že tak asi po čtrnácti dnech celkem bez varování začaly kolísat volnoběžné otáčky v rozmezí od 500 do 3000 za minutu. Furt nekecám - mám svědky :) Když se auto třeba v koloně nebo po delší jízdě trochu víc ohřálo a já pak někde zaparkoval, tak odjetí z parkoviště dejme tomu do hodiny od vypnutí motoru bylo jen pro velmi silné nervy - po nastartování se otáčky asi tak minutu až dvě držely v rozmezí 3000-4000. A pak zkuste s něčím takovým odjet o půlnoci ze dvora jinak docela tichého domu... Už mě tam nezdraví - já je taky ne :)

Nějakou dobu jsem s tím jezdil, pak přišly další prémie a já - jako naprosto nepoučitelnej blb - jsem to postavil opět do servisu v Podolí. Čtrnáct dnů se hrabali v motoru, aby pak zahlásili, že problém je a) v podtlakovém řízení karburátorů (Dual CV Carb - moc fajn systém na seřizování...) a že b) je to celý nějaký rozštělovaný a konečně za c) mám prasklou membránu v posilovači brzd, což má za následek ono kolísání podtlaku. To byla sice největší rána, ale něco takového jsem to čekal - když jsem ostřeji šlápnul na brzdy, tak mi zdechnul motor. Jasně, že při vyšlápnuté spojce :) Zavolal jsem dodavatelům náhradních dílů, abych se pozeptal, kolik že bude stát nový posilovač no a celkem snadno jsem se dozvěděl, že cena je někde u patnácti tisíc u druhovýroby. Zvolil jsem alternativní řešení a milou membránu si nechal zalepit (já vím, že je to prasárna, ale už jsem byl bez peněz a vycucanej na rok dopředu). Podařilo se, ale bohužel ne natrvalo. Vydrželo to cca 14 dní a otáčky začaly zase kolísat. Smířil jsem se s tím a byl jsem vlastně i docela rád, že vůbec jezdím. 

Jednou takhle jdu po ulici a najednou slyším známý hlas - a on to byl jeden můj bývalý kolega. Sice mladej kluk, ale machr, co se týká aut - takovej automechanik amatér (pro sebe a své známé už postavil pár aut zpátky na kola - jeho mámě Hondu Jazz, sobě Fiata 850 Sport Coupé - a obojí z hromady rezavého šrotu - a pár další oprav pro další známé a kolegy). Vzhledem k tomu, že jsem stál u mého miláčka, nevyhnul jsem se různým dotazům na stav auta a tak - po pravdě řečeno jsem se ani moc vyhýbat nechtěl. Za týden si auto odvezl a čtrnáct dnů si s ním hrál, ale když se vrátil, přivezl mi něco, co si jenom tak tichounce vrnělo, snížila se spotřeba (předtím jsem jezdil po Praze kolem 15 litrů) a celkově se to auto začalo chovat velice přátelsky. Dostal na flašku dle vlastního výběru a spokojení jsme byli oba.

Tím skončily ty "velké" problémy s tímhle autem, ale začaly se objevovat drobnůstky - uhnil mi levý závěs zadního stabilizátoru a jak tam tak volně plandal, občas narazil do gumové roury, vedoucí od plnícího hrdla do nádrže. A jednou si asi ťuknul o něco víc a plnicí hrdlo nádrže mi propadlo do podběhu. Při té příležitostu jsem zjistil, že už to jednou bylo kytované a drželo to jen na barvě. To jsem nějak zapatlal epoxidem a sklem s tím, že to na jaře udělám pořádně. Do toho mi má nynější přítelkyně trochu přetvarovala levý přední blatník (couvala a nějak si neuvědomila, jak má tohle auto dlouhý čumák. Dala plný rejd a předek zasunula pod vedle stojící dodávku. Stane se i v lepších rodinách, nemám jí to za zlé.), čímž mi demonstrovala celkem názorně, že koroze se nevyhnula ani blatníkům - vysypal se na mě tmel a pod krásným lakem zela docela ošklivá díra. A to už byl podzim a pršelo, tak jsem to jenom zamatlal barvou a kytem, s tím, že to musí přes zimu vydržet a na jaře to celé půjde pod autogen.

Vzpomínáte si ještě, jak jsem v začátku článku psal o člověkovi, co mi Hondu prodával? A jak jsme se dohadovali na převodu? Já si na něj také vzpoměl, protože za celé ty dva roky jsme nějak nebyli schopní se sejít a ten převod udělat - a blížilo se šílenství s povinným ručením (já jsem do té doby samozřejmě poctivě platil, a to dokonce na své jméno). Milý ex-majitel byl k nesehnání. Časem se podařilo jej zastihnout mé přítelkyni - moje číslo už na mobilu měl a zásadně ho nezvedal, tak jsme to zkusili z jejího. No a milá holka se dozvěděla, že tenhle blb to auto nechal někdy začátkem listopadu 1999 VYŘADIT Z EVIDENCE!!! Dodnes nechápu, proč to udělal, ani jak to mohl provést, když veškeré doklady od Hondy jsem měl (a stále mám) já - velký techničák, malý techničák, SPZ, ručení, kupní smlouvu... No zkrátka a dobře - Policie ČR to auto vyřadila na základě jeho občanského průkazu a jakéhosi nepříliš čestného "čestného" prohlášení a já tím přišel o možnost to auto používat. Vzít tenhle krok (tj. odhlášení) zpět je věc zhola nemožná, což mi i při neoficiálním jednání potvrdil i jeden z nejvyšších policejních úředníků - pokud samozřejmě to auto nechci znovu přihlásit, což ovšem také neprojde - je to staré a nemá trojcestný katalyzátor... Bohužel - nové papíry jsem k Hondičce nesehnal, a abych pravdu řekl, ani moc nesháněl, protože kromě papírů by potřebovala ještě vyvařit a odrezit všechny plechy (i když vidět to na ní zase tak moc není), což souhrnně představovalo investici dalčích cca 40.000 Kč - a to už se mi dávat nechtělo, protože za tu cenu se dá kopit ta samá v lepším stavu.

Tak jsem milé autíčko odstavil a od té doby ho nabízím k odprodeji (dnes už ho chci i věnovat "do dobrých rukou" za odvoz), ale nikdo mojí milou Hondičku nechce - a já nemám srdce na to, odvézt jí někam na šrotiště. Už takhle, kdykoli jdu kolem ní, derou se mi slzy do očí a jsem otrávenej a naštvanej - zamozřejmě na sebe. Kdybych to auto na sebe převedl hned, tak by mě nemohl rozházet kreténismus původního majitele a s tou plechařinou bych si taky nějak poradil...

(Až po trochu delší odmlce se dostávám k dopsání tohoto povídání.)

Tak tedy - ozval se mi člověk, který si přečetl předchozí řádky a řekl, že by to s tou Hondičkou tedy zkusil a že se přijede podívat. Přijel, tvářil se celkem optimisticky, obhlédl autíčko (to už jeho úsměv trochu hasnul), zasmušil se nad rozsahem koroze (ono to holt přes rok stálo a spadané listí a prach s vodou udělá své), ale přesto si nechal vnutit klíče od přeludu a prý s ní zkusí něco užitečného udělat. Totiž - rozchodit jí, sehnat jí papíry a udělat jí plechy. Děkuju mu, protože tohle auto si osud, které jsem mu já svojí blbostí připravil, rozhodně nezasloužilo.

V průběhu předávání a oblejzání jsem udělal pár fotek Preluda v současném stavu, tady jsou:
 

O dalších osudech mého kdysi tak krásného autíčka budu určitě informovat.

Co se týká množného čísla v názvu této stránky, znamené to jen jediné - já chci ještě jednu! 
Rád bych jí koupil někdy k podzimu. Tentokrát jsem snad lépe vybaven teoreticky (vím, co na nich asi tak může odejít a kde to hledat), o něco lépe finančně, sehnal jsem si malý garážový servis, který prokázal, že k němu můžu mít 100% důvěru (dělají mi tam moje stávající auto/traktor - VW Passat Santana, r.v.1984, ale to by byla další docela dlouhá historie, možná někdy příště) a kde si bez problémů poradí s plechařinou a spodkem (jenom elektronika jim asi bude dělat problémy), ale kvůli té a kvůli serízení motoru to odvezu do Hondy do Kolína - mám na ně ty nejlepší reference.

Co ale mohu říci o té mojí nové, doposud jen vysněné, Hondě, tak by měla být kolem ročníku 1987-1988, 3. generace s 2.0i 16V a s řízením zadních kol (4WS) a nemusí mít A.L.B.. Bude asi trochu práce nějakou takovou sehnat, protože tohle všechno se schází u modelů právě jen z tohoto rozpětí roků (alespoň jsem o tom důvodně přesvědčen - pokud máte někdo jiný názor, taxe nebojte a ozvěte se mi), ale jinou fakt nechci. Možná z toho 4WS bych slevil, ale z ničeho jiného asi ne... Pokud o nějaké takové někdo víte, dejte vědět.

Ta moje vysněná je k vidění třeba tady:

No řekněte sami, není krásná?
(Nehynoucí vděčnost za tuhle fotku patří Alešovi D., má to u mně...)

Zatím tedy konec, ale to pokračování příště ještě určitě přijde! Bitovod

Jak už jsem naznačil v úvodníku, koupil jsem si dalšího Přeluda. Je to téměř úplně ten můj vysněnej (jenom nemá 4WS) a má samozřejmě tisíce závad a tuny problémů. Je to 2.0i 16V, PGM-FI, rok výroby 1991 a najeto má cca 100.000km (podle ošlapání pedálů a opotřebení interiéru bych tomu i docela věřil). Vzhledem k tomu, že jsem teď přes rok jezdil se starým Passatem, zdá se mi to auto neuvěřitelně hlučné a hodně divoké - ale to je věc zvyku, že? Každopádně - auto je vcelku zachovalé (úplně nebo téměř úplně bez koroze), motor má pravidelný chod a slušný zvuk, plechařina není otlučená (i když na tom si zřejmě někdo máknul a je docela slušně vytmelená a hezky nastříkaná - krásná kombinace modré a černé metalízy) a na pohled vypadá velice hezky. Hondička je stojí na hezkých litých kolech a je obutá do 205/55 R15, což mi vcelku stačí - nižší gumy bych v Praze asi orval hodně rychle. 

Jako docela příjemné vidím to, že i ve stavu, v jakém to auto je (viz dále) s ním mám spotřebu převážně po Praze kolem nějakých 8.5 l/100km.

Tak to by bylo to pozitivní. Všechno další už je jen špatné a ještě horší... První dny provozu totiž odhalují nové a stále další nedostatky:

• Autu chyběl LP blinkr. Protože jsem nebyl schopen ho v nějak rozumné době sehnat, a protože jsem nechtěl přijít o techničák, když potkám první lítačku, tak jsem zainvestoval 150kč za přídavné světlo ke zpátečcce (má dokonce homologaci, heč!) a z něj ten blinkr udělal. Stálo mě to dva dny času, trochu plexi a kýbl nervů, ale je tam a už bliká. Zatím - časem stejně seženu orřiginál.
• Motor mi hlásí, že ho mám zkontrolovat, ECU k tomu stále dodává něco o chybě 41 (jeden z teploměrů vstupního vzduchu má odpor cca 12ohmů místo očekávaných 2kohmů - docela podstatný rozdíl, ne? To čidlo je na fotkách tady a tady.), ale to by měla být celkem levná závada.
• Jako trochu větší problém vidím to, že když jsem auto "zul", tak jsem zjistil, že původní majitel byl opravdu pako (hodně slabý výraz) - všechny matice kol drží na cca 10mm závitech (uvítal bych nejméně o 10mm víc), až na jednu (PP), která drží tak zhruba na dvou závitech (a to jenom proto, že její šroub má stržený závit v délce asi 8mm!!!) - to bude muset napravit "profík" a asi to na výměnu dám k Bervidovi. Tam by měla být jistota, že pro moje kola udělají to nejlepší.
• Další "drobnůstka", kterou jsem našel, je, že auto se občas chce řídit samo a táhne tu vlevo, tu vpravo, i když občas jede taky rovně - jak kdy. Měl jsem za to, že jsou vůle v závěsech předních kol, ale poté, co jsem viděl brzdy, tak si spíš myslím, že "jenom" zůstávají viset destičky. Tím spíš, že když se Honda rozhodne zase táhnout do strany, většinou stačí jenom ostře nabrzdit a ono to povolí. Vypadá to totiž, že vpředu jsou nové a když je měnili, nikoho nenapadlo rozhýbat pístky... Taky moc fajn :-(
• Z tohoto pohledu už vidím jako drobnost i to, že poslední díl výfuku je urezlý od přívodní roury a je tam mezera cca 3-5mm, nemluvě o tom, že má prorezlý obal. Ale auto má zase fakt tuningovej zvuk :))). To je jen další celkem snesitelná investice...
• To zase ale fakt, že kape olej z převodovky (nebo z hydrauliky spojky - to nevím jistě), mi pije krev podstatně víc - to už není nic, co bych mohl nějak snadno opravit na parkovišti, i když se dá převodovka celkem snadno vytáhnout spodem. Auto holt bude muset do dílny, alespoň mi při té příležitosti vymění prasklou manžetu u rozvodovky a já si zase ušetřím nervy při povolování šroubů...
• Taky by to chtělo výměnu všech náplní za definované a známé (olej v motoru, olej v převodovce, brzdovka, kapalina v servu, chladicí kapalina, kapalina v hydraulice spojky - snad jsem nic nevynechal) a kontrolu rozvodového řemenu. Nerad bych, aby si někdy řemen řekl, že je mu se dvěma vačkovými hřídeli vesele a samou radostí si poskočil o jeden zub - sbohem, šestnáct ventilů...

• chybí zadní křídlo, ale díry ve víku kufru tam mám, takže mi tam drobátko teklo
• nechodí elektrická anténa (to je teda fakt tragédie :)))
• chybí LP blinkr (ta úzká verze, prý americká) - jo, jasně, mám tam ten dělanej, ale není to ono
• přední světla svítí každé drobátko jinam, než by se líbilo předpisům. I když jsem to z větší části srovnal, tak na LP světlo, resp. na jeho rámeček, někdo sáhnul svářečkou (vypadá to, že Honda byle lehce klepnutá na předek a světla to odskákaly nejvíc) a neměl zrovna lehkou ruku, takže se to seřizuje docela blbě... (ono je to ještě jinak - nejsou tam vůbec originální světla, rámečky jsou předělávané, šrouby, na kterých světla drží, samozřejmě taky, úplně "výborně" se seřizují, ale snad jsem to dal trochu dohromady)
• chybí mi znáčky vpředu i vzadu (to je neštěstí, co? Ale já se rád chlubím tím, že je to Honda)
• je tam docela hloupoučké autorádio od Sonyho (zatím hraje a investice budou hodně dlouho v jiné oblasti)
• auto nemá alarm, imobilizer ani zámek převodovky - to považuju za trestuhodou nezodpovědnost a budu s tím muset něco udělat. Zatím sháním schéma řídící jednotky, abych do ní mohl zakutat můj home made imobilizer. Až bude schéma, dám se do vymýšlení a stavby a věřím tomu, že až to bude blokované na úrovni ECU, tak mi s tím rozhodně nikdo neodjede. Tedy doufám, že já ano :)))

Asi jsem se ještě nepředstavila. Tak to jsem já, Honda Prelude 2.0i 16V. Líbím se vám?	Hezky si mě prohlédněte...	...a ještě jednou zepředu...	...protože na silnici mě budete vídat nejčastěji z téhle strany :-)	Někdy vypadám trochu ospale, nezdá se vám?
Takhle už je to přece jen mnohem lepší.	Jedna reklamní fotečka...	A ještě jeden pohled na čumáček :-) Nejsem krásná?	Můj páníček mi vlastnoručně udělal blinkr. Že ale vypadá použitelně, co?	Pro srovnání ještě blinkr originální. Taky je tu vidět, jak mi nelícuje světlo a nárazník :-(
Mám taky docela hezká kola, ale zatím na velmi krátkých šroubech...	Takhle vypadám zevnitř - vstup pouze pro zvané! (A těm ostatním osobně urazím pazoury až u držky! Bitovod)	I když to není z té fotky patrné, tak na počítadle mám jen pár kilometrů přes 100.000, heč!	Tady mě trochu pobolívá - mám vadné jedno čidlo.	Jo, tak to je ono - takové mrňavé nic, tentokrát odpojené od kabelu.

No řekněte sami - není roztomilá?

Měl jsem několik osobních problémů, na které doplatilo i moje autíčko. Rozešel jsem se s přítelkyní, dostal se do těžkých finančních problémů a tak podobně. Jak na tohle doplatila moje milovaná Hondička? No je to vlastně jednoduché - nebyly peníze na nic. A to jí vlastně i zachránilo...

Tak jak to vlastně bylo? Bylo to vlastně docela jednoduché a opět to zavinila moje vlastní blbost. Konečně už se mi utrhly šrouby na PP kole (tedy - neutrhly, jenom na dvou z nich už moc nedržely matice a kolo se povolovalo), nebyly peníze na opravu (vyměnit štefty na kole není problém, je tam jenom ta "drobnost", že u verze s ALB je zapotřebí sundat disk, stáhnout ložisko a štefty narazit zevnitř), i když nové štefty jsem koupil a nebyly peníze na benzín (v nádrži zbývalo tak na dva kilometry). Takže auto mi stálo před domem a moc jsem s ním nehýbal - a když, tak o pár parkovacích míst jinam. Takhle stálo asi šest týdnů... 

Do toho přišlo stěhování, já o jednom víkendu sbalil hromadu věcí, naházel to do půjčeného Transita a odstěhoval se s tím, že v následujícím týdnu si "nemocné" auto osvezu. Nestalo se tak...
V neděli jsem odvezl poslední věci, v pondělí jsem si liboval v novém bytě - až zhruba do jedenácté večerní. Pak se mi ozval mobil a skrzté číslo. Taková normálně nezvedám, ale když už mi volal potřetí, zvednul jsem a uslyšel cizí hlas.
"Dobrý den, tady XY, Policie České republiky, patří vám Honda Prelude, poznávací značky XYZ???"
"No, jo, jasně, patří, proč?"
"Hmmmmm, a kde parkujete?"
"No na Pankráci, v ulici..."
"No jo, tak jste právě přeparkoval, auto máte u Zeleného pruhu." /asi 2km daleko/
"Cože??? To nějak nechápu, jak přeparkoval???"
"No, víte, vypadá to, že vám ukradli auto..." (kdyby mě v tu chvíli viděl kardiolog, bylo by to na hospitalizaci - tep asi 180, tlak asi tak 220/180...)
No abych to zkrátil - z vyprávění policisty na druhé straně drátu jsem pochopil, že mi sice ukradli auto, ale z nějakého neznámého důvodu ho neodvezli daleko - jen ho zaparkovali na odlehlejším místě a trošku ho odrbali. 

S policistou jsme se dohodli, že s autem dopoledne něco udělám a že přes noc, aby mu ještě někdo ještě víc neublížil, bude kolem něj čas od času jezdit hlídka, i když to není na jejich obvyklé trase. Jak nemám moc policisty ve službě v lásce, teď jsem byl ochotný líbat mu ruce... (Ono to bude asi v tom, že člověk potkává dva druhy policistů - ty v normálních dopravních kontrolách, kteří se většinou buď děsně nudí nebo jsou strašně otrávení. Ale pak také potkáváme ty ostatní - kteří dělají to, na co ti na těch ulicích nestačí. Ať už je to vyšetřovačka, kriminálka, nehodovka - ti už většinou patří k těm lepším.)

Ještě v noci jsem zburcoval Fidžiho (na srazu prodával docela hezká kola), s tím, že tam ráno zajedeme, auto obujeme a odvezeme - byl maximálně ochotný (rozhodně dost na to, že jsem mu volal skoro o půlnoci) a vstřícný. A protože jsem nemohl usnout, zavolal jsem svojí ex-přítelkyni (proč ne, nerozešli jsme se ve zlém a můžeme jeden druhému pomoci), o které jsem věděl, že chodí spát hodně pozdě - a ta mě k autu bez reptání a s velkou účastí odvezla.

Situace byla o něco horší a o něco lepší, než jsem čekal - horší v tom, že auto opravdu nemělo kola a leželo na břiše. A lepší v tom, že alespoň přední kola byla obutá - na jednom byla moje původní rezerva (dojezdovka), na druhém nějaký plecháč.

A ohledání škod? Zvláštní - zloději pracovali velice čistě (až na jeden detail, ale o tom se zmíním později), v klidu a v pohodě. Auto odemkli na straně u spolujezdce (asi planžeta, nevím), byl tam jen lehce ohnutý krycí plech na zámku. Pak ulomili páku na volantu (vypadalo to na dusík - žádné hrubé násilí), pečlivě odšroubovali krycí plasty ze sloupku řízení (4 šrouby, rozlámat to by bylo rychlejší) a nejspíš hasákem rozlomili odlitek, ve kterém je uložen zámek spínací skříňky. No a pak ještě v klidu odšroubovali spínač spínací skříňky - a nastartovali a zmizeli.

A po dvou kilometrech jim došel benzín. Při pokusech o nastartování vybili baterku úplně "do mrtva", takže to odvezli jen z kopce do místa, kde měli klid na práci. Tam autíčko zuli, předek nechali na rezervách (kdyby si to sedlo na zem, asi by došlo ke zborcení olejové vany - zjevně nechtěli autu ublížit) a zadek poměrně s citem položili na zem. Ale protože Prelude bez kol sedí bez kol na zemi až na prazích, nepodařilo se jim z jedné strany vytáhnout hever (a nebo jim jenom vyklouznul), a hever prorazil práh v zadní části a vystříhnul do něj uhlednou, asi 30mm v průměru, dírku. A ještě drobnost - auto, jak si lehlo na zadní část, tak vlastní vahou utrhlo už tak dost poškozený výfuk. No a to jsou asi veškeré škody, napáchané na autíčku - když nepočítám ukradené nářadí (to mě ale opravdu hodně mrzí), ukradené reproduktory ze zadního plata (nebyly nic moc), nechali mi v autě nedojedenou tatranku, obal od Ledňáčka a moje staré rádio od Sonyho (to vytáhli, zjistili, co je zač, zasunuli zpátky a nechali ho ležet...).

Ráno jsme se s Fidžim sešli, auto obuli, dolili mu benzín a pokusili se ho nastartovat - díky totálně vybité baterce to nebylo nic jednoduchého. Roztlačit se auto nenechalo (já vím, že to byl hodně naivní nápad, ale za pokus to stálo), roztáhnout na laně taky ne. Problém je v tom, že když Prelude vyjedete úplně do sucha, potřebuje znovu načerpat benzín. Jenomže benzínové čerpadlo je elektrické a funguje asi tak dvě vteřiny od zapnutí zapalování - tedy pokud neběží motor, jinak samozřejmě čerpá trvale. Takže to chtělo startovací kabely, které samozřejmě ani jeden z nás neměl. (Ona i cesta k pumpě byla zajímavá - na kabely jsme s sebou nějak neměli dost peněz, když jsme to dali najevo s tím, že tedy zajedeme do nedalekého Bauhausu, kde je snad budou mít levněji, najednou se našla sleva taková, že jsme je mohli koupit. Zvláštní...)

Dorazili jsme k autům (Fidži přijel samozřejmě s se svým bíým Preludem), natáhli kabely a já se snažil nastartovat. Když napíšu, že to trvalo dlouho, tak to nebude odpovídat skutečnosti - trápil jsem obě auta asi čtvrt hodiny, Fidži musel tu svojí držet v otáčkách, jinak měla vlivem extrémní spotřeby mého auta snahu chcípat. Došlo to tak daleko, že když mě se podařilo nastartovat, Fidžiho auto začalo vařit... Holt extrémní výkon chce slušné chlazení (uznejte, že 103kW je u dvoulitrového motoru malý zázrak) a toho se mu samozřejmě při stání nedostávalo, ale naštěstí se to obešlo bez jakéhokoli poškození motoru.

No a pak jsme se sebrali, já takový trochu duševně otřesený, Fidži v pohodě - a vjížíme do křižovatky, já zastavím, protože jsem viděl zleva auto - a Fidži do mě zezadu žďuchnul, protože auto neviděl :-))) Bylo to lehké, mám jenom drobný šřám na zadním nárazníku; v tu chvíli mi to přišlo docela komické :-)

No a to je asi konec celého příběhu - auto má nová kola, se kterými vypadá ještě lépe, než s těmi starými (a hlavně daleko líp sedí), má novou spínačku (z Fidžiho bouraného Preluda), alarm, nový volant (to sice nebylo potřeba, ale tenhle je o chlup hezčí - má lépe udělané to H vprostřed) a hlavně parkuje úplně jinde, v jiné části Prahy, v místě, kde jednak stojí celou noc taxikáři a kde parkují a točí se autobusy - takže má téměř trvalou ostrahu. V plánu je ještě pár dalších drobností, jako jsou třeba zavařené zámky, immobiliser (velice atypický - to je tak, když má člověk chytré knížky, pak se dá vymyslet i poměrně neobvyklé blokování funkce motoru) a podobné "ptákoviny".

Na celé akci (když nepočítám tu díru do prahu) v podstatě moje beruška vydělala. A já jsem teď ještě raději, že jí mám - nikdy jsem se o to auto nestaral tolik, jako právě teď - člověk si uvědomí, jak moc má něco rád, až když o to přijde. Ale tak je to asi se vším, nejen s auty. Nebo snad ne?